Všemocný Alláh řekl: {Však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest bolestný.} (42:42)

{Rci: Pán můj věru zakázal jen necudnosti veřejné i tajné, hřích a bezprávnou svévoli; a dále, abyste přidružovali k Bohu to, k čemu On neseslal oprávnění, a mluvili o Bohu to, o čem nemáte ponětí.“} (7:33)

{Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu, mu ji poskytni – aby mohl slyšet slovo Boží. Potom jej nech dospět do místa pro něj bezpečného; a to je proto, že jsou lidé, kteří nic nevědí.} (9:6)

Alláhův posel ( s) řekl: „Vyvarujte se nespravedlnosti, protože útlak bude temnotou v den zmrtvýchvstání. A vyvarujte se lakoty, protože byla zkázou těch, kdo byli před vámi. Podněcovala je k prolévání krve a povolování zakázaného.“ (Muslim)

„Alláh mi vnukl: Buďte pokorní, abyste se vzájemně neutlačovali a nikdo se pyšně nevychloubal před ostatními.“ (Muslim)

„Alláh řekl: ‚Služebníci moji, zakázal jsem útlak Sobě a zakázal jsem ho vám, neutlačujte se tedy navzájem.‘“ (Muslim)
Islám vyzývá k pomoci jak utlačovanému, tak utlačovateli tím, že se mu zabrání v útlaku. Alláhův posel ( s) řekl:.

„Podporujte a pomozte svému bratrovi, ať je utlačovaný či utlačovatel.“ Jeden muž to slyšel a zeptal se: „Chápu, že mám pomoci svému utlačovanému bratrovi, ale co když je utlačovatelem?“ Alláhův posel ( s) řekl: „Pomozte mu tím, že mu zabráníte v útlaku; tímto pomůžete utlačovateli.“ (Buchárí)

Všichni členové společnosti, bez ohledu na svou víru a vyznání, mají nárok na plnou ochranu svého života a majetku. Alláhův posel ( s) například řekl: „Kdo zabije nemuslima žijícího pod muslimskou vládou, neucítí vůni ráje a vůně ráje je cítit na vzdálenost čtyřiceti let.“ (Buchárí)

Toto vychází z následujícího koránského verše: {Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj!“ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: „Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!“} (17:23-24)

A Alláhův posel ( s) řekl: „Alláhova spokojenost a nespokojenost je spojena se spokojeností a nespokojeností rodičů s jejich dítětem.“ (at-Tirmídhí)

Islám učí laskavost vůči všem příbuzným, což vychází z následujícího verše zjeveného ve vznešeném Koránu: {A je možné, že obrátíte-li se zády, budete šířit pohoršení na zemi a narušíte pokrevní svazky své. Toto jsou ti, jež Bůh proklel, hluchými je učinil a zraky jejich oslepil.} (27:22-23)

A také z výroku Alláhova posla ( s): „Člověk trhající příbuzenské svazky nevstoupí do ráje.“ (Buchárí a Muslim)

Narušování příbuzenských svazků může mít mnoho podob, třeba nenavštěvování se, lhostejnost vůči potřebným příbuzným či nezájem poskytnout finanční a další pomoc chudým členům rodiny.

Islám oceňuje dobročinnost bohatých vůči chudým. Za dobročinný dar bohatého chudšímu příbuznému náleží dárci dvojnásobná odměna, protože je to zároveň dobročinnost i upevňování příbuzenských svazků. Pokud je člověk sám chudý a nemůže svým příbuzným pomoci finančně, Alláh ho odmění i za návštěvu, péči a laskavost, protože i to je druhem dobročinnosti a dobrým skutkem. Alláhův posel ( s) řekl:

„Vytvořte si dobré vztahy se členy rodiny a blízkými příbuznými i tak málem jako pozdravením a optáním na jejich záležitosti a zdraví.“ (al-Bazzár a at-Tabarání)

Je známou skutečností, že k mnoha sporům, konfliktům i vraždám vedou milostné trojúhelníky, ve kterých spolu soupeří právoplatní a neprávoplatní sexuální partneři. Islám zahradil všechny cesty k neprávoplatným sexuálním vztahům v zájmu zachování cudnosti a čistoty ve společnosti a předcházení sporům, nemanželským dětem a potratům.

Všemocný Alláh řekl: {A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta.}` (17:32)

{Ti, kdož obviňují lehkovážné, ale věřící počestné ženy, budou prokleti na tomto i na onom světě a očekává je trest nesmírný.} (24:23)

{Těm, kdož si přejí, aby se rozšířila nestoudnost mezi věřícími, těm dostane se trestu bolestného na tomto i na onom světě; a Bůh dobře zná, zatímco vy neznáte.} (24:19)

Alláhův posel ( s) jednoho mladého muže přesvědčil o nepřípustnosti nelegitimních sexuálních vztahů v následujícím rozhovoru:
Za Prorokem ( d) přišel mladý muž a řekl: „Posle Alláhův, dovol mi smilnit!“ Lidé se kolem něho shlukli a vyjadřovali nevoli, avšak Prorok ( s) si s ním sedl a zeptal se ho: „Líbilo by se ti to u tvojí matky?“ On řekl: „Ne, při Alláhu! Ať jsem tvým výkupným!“ Prorok ( s) mu řekl: „Stejně tak to lidé nenávidějí u svých matek.“ Prorok ( s) se ho poté zeptal: „Líbilo by se ti to u tvojí dcery?“ On řekl: „Ne, při Alláhu! Ať jsem tvým výkupným!“ On ( d) mu řekl: „Stejně tak to lidé nenávidějí u svých dcer.“ Poté mu řekl: „Líbilo by se ti to u tvojí sestry?“ On řekl: „Ne, při Alláhu! Ať jsem tvým výkupným!“ On ( d) mu řekl: „Stejně tak to lidé nenávidějí u svých sester.“ Poté mu řekl: „Líbilo by se ti to u tvých tet z otcovy strany?“ On řekl: „Ne, při Alláhu! Ať jsem tvým výkupným!“ On ( d) řekl: „Stejně tak to lidé nenávidějí u svých tet z otcovy strany.“ Poté se ho zeptal: „Líbilo by se ti to u tvých tet z matčiny strany?“ On řekl: „Ne, při Alláhu! Ať jsem tvým výkupným!“ On ( d) řekl: „Stejně tak to lidé nenávidějí u svých tet z matčiny strany.“ Poté Prorok ( s) položil mladému muži ruku na hruď a řekl: „Alláhu, odpusť mu, očisti mu srdce a učiň ho cudným.“ (Ahmad)

Na tomto příkladu vidíme, jak Alláhův posel ( s) trpělivě přesvědčoval onoho mladého muže uváděním analogií o nespravedlnosti dvojího metru. Když nikdo nechce být sám využíván a zneužíván, neměl by ani zneužívat ostatní. Toto takzvané zlaté pravidlo je vyjádřeno ve známém Prorokově ( s) výroku: „Nikdo z vás nevěří, dokud nebude svému bratrovi přát to, co si přeje pro sebe.“ (Buchárí a Muslim)

Je smutně známou skutečností, že jedinci pod vlivem omamných látek se dopustí násilného trestného činu s vyšší pravděpodobností než střízliví jedinci. Příčinou mnoha sporů jsou také hazardní hry. Všemocný Alláh říká: {Vy, kteří věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho – a možná, že budete blaženi. Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína a hry majsiru nepřátelství a nenávist a odvést vás od vzývání Boha a od modlitby. Přestanete s tím tedy?} (5:90-91)

Tyto činy zákonitě vedou k nenávisti a zahořklosti a ve společnosti vytvářejí konflikty vedoucí k ohrožení a zmatku. Alláhův posel ( s) řekl: „Kdokoliv muslimovi vezme jeho právo, všemocný Alláh ho v soudný den uvrhne do pekelného ohně a zabrání mu vstoupit do ráje.“ Jeden z přítomných společníků se zeptal: „Proroku Alláhův, co když je předmět, který vzal, nicotný?“ Alláhův posel ( s) řekl: „I kdyby to bylo nicotné jako větvička na čištění zubů.“ (Muslim)

Prorok ( s) řekl: „Pouze hříšník monopolizuje (jídlo a další potřebné věci).“ (Muslim)

Sirotci jsou zranitelní a nejsou schopni svůj majetek sami spravovat. Sirotkův opatrovník je podle svých nejlepších schopností zodpovědný za moudré spravování finančních a dalších záležitostí svého svěřence. Alláh varuje: {Ti, kdož nespravedlivě pohlcuji majetky sirotků, věru pohlcují to, co v břichách jejich v oheň se promění, a spáleni budou jeho plameny.} (14:42-43)

Muslimský vládce nebo kterýkoliv jedinec, jemuž byla svěřena nějaká pravomoc, musí být vůči lidem spravedlivý a upřímný a nesmí jim nijak ukřivdit či je v čemkoliv zradit, jak řekl Alláh: {Nedomnívej se, že Bohu je lhostejné, co nespravedliví konají; On pouze odklad jim dává do dne, kdy oči budou vytřeštěny, kdy lidé přijdou s krky nataženými a s hlavami strnule zdviženými, se zraky neschopnými se odvrátit a se srdci prázdnými.} (14:42-43)

Alláhův posel ( s) řekl: “„Když Alláh nějakému člověku svěřil pravomoc, avšak on nebyl vůči svým lidem maximálně upřímný, takovému člověku nebude dovoleno vstoupit do ráje.“ (Bukhari)

Společník Hišám ibn Hakím ibn Hizám jednou v Levantě procházel kolem skupiny lidí, kteří byli nuceni zůstat v žáru slunce. Zeptal se: „Co je s těmi lidmi?“ A dostalo se mu odpovědi: „Jsou uvězněni, protože neplatili daň z hlavy.“ Hišám řekl: „Dosvědčuji, že jsem slyšel Alláhova posla ( s) říci: Jejich vládce 'Umajr ibn Sa'd byl v té době v Palestině, tak za ním jel a zpravil ho o tom a on vydal rozkaz, aby byli propuštěni. (Muslim)

Falešné svědectví je velkým hříchem. Dokonce pokud člověk úmyslně a opakovaně falešně svědčí, ocitá se tím mimo rámec islámu. Všemocný Alláh říká: {A ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně.} (25:72)

Alláhův posel ( s) řekl: „Mám vás zpravit o nejodpornějších hříších?“ Společníci přisvědčili. Alláhův posel ( s) řekl: „Přidružovat jiné v uctívání Alláha a být špatný a neposlušný ke svým rodičům.“ Alláhův posel ( s) se opíral o zem, poté si sedl rovně a pokračoval: „A pronést nepravdivé tvrzení a dát falešné svědectví.“ Alláhův posel opakoval poslední část tak dlouho, až si společníci přáli, aby s tím přestal. (Buchárí)

Taková přísaha je úmyslná a jejím cílem je získat nespravedlivě nějaký prospěch. Tento druh přísahy se nazývá ghamús, tedy ponoření, protože křivopřísežníka ponoří do pekelného ohně. Všemocný Alláh říká: {Věru ti, kdož prodávají úmluvu s Bohem a přísahy své za nepatrnou cenu, ti nebudou mít podíl žádný v životě posmrtném a Bůh na ně v den zmrtvýchvstání nepromluví ani nepohlédne; a neočistí je a pro ně určen je trest bolestný.} (3:77)

Také to vychází z výroku Alláhova posla ( s): „Kdokoliv druhému muslimovi vezme jeho právo pravou rukou (tj. falešnou přísahou), náleží mu pekelný oheň a bude mu upřen vstup do ráje.“ (Muslim)

Islám muslimům nakazuje být pravdomluvní a dodržovat sliby a varuje před porušováním slibů a nedodržováním smluvních závazků. Zdůrazňuje nutnost plnit všechny závazky vůči všem lidem a varuje před porušením důvěry, i kdyby se jednalo o svěřené věci zanedbatelné hodnoty. Všemocný Alláh říká: {Vy, kteří věříte! Nezrazujte Boha ani posla, vždyť byste zradili vědomě důvěru, která je vám dána.} (8:27)

Islám do důvěry řadí také neprozrazení svěřeného tajemství. Alláhův posel ( s) řekl: „Pokud člověk něco řekne druhému člověku a pak se odvrátí, takové sdělení se stává pro posluchače důvěrou.“ (at-Tirmídhí a Abú Dawúd)

Podle islámu do důvěry spadá také vyžádaná porada. Alláhův posel ( s) řekl: „U člověka, na kterého se druhý obrátí kvůli poradě, vzniká důvěra (ohledně toho, co slyšel od tazatele, a ohledně upřímného názoru a rady).“ (at-Tirmídhí a Abú Dawúd)

Islám podporuje důvěryhodnost a spolehlivost. Alláhův posel ( s) řekl: „Nespolehlivý člověk nemá víru. Porušitel přísahy věrnosti nemá náboženství.“ (Ahmad a al-Bajhaqí)

„Pokud má člověk čtyři nectnosti, je úplný pokrytec. A pokud má některou z těch čtyř, je částečný pokrytec, dokud se té neřesti nezbaví. Lhát, kdykoliv promluví; porušit slib; zradit důvěru; porušit dohodu.“ (Buchárí a Muslim)

„Člověk do této kategorie patří i tehdy, když dodržuje modlitby, drží půst v ramadánu a prohlašuje se za muslima.“

Nactiutrhání znamená říkat o lidech věci, o kterých si nepřejí, aby byly známy, i když to může být pravda. Takové jednání ohrožuje čest a důstojnost dotčeného člověka a mezi lidmi šíří nenávist a pohrdání, které může vést až k násilí. Pomlouvání znamená šířit nepravdivá tvrzení a falešná nařčení. Všemocný Alláh říká:

{Běda každému pomlouvači, jenž na cti utrhá.} (104:1)

Alláhův posel ( s) řekl: „Víte, co je to nactiutrhání?“ Společníci odpověděli: „Alláh a Jeho posel to vědí nejlépe.“ Alláhův posel ( s) řekl: „Je to říci o člověku za jeho zády něco, co nechce, aby se o něm vědělo.“ Jeden ze společníků se zeptal: „Proroku Alláhův, co když ta záležitost zmíněná za jeho zády u něho opravdu existuje, je to stále nactiutrhání?“ Alláhův posel ( s) odpověděl: „Nactiutrhání je mluvit o neřesti, kterou má, zatímco pokud takovou neřest nemá, je to pomluva.“ (Muslim)

Alláh ve vznešeném Koránu řekl: {Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! A jak hnusný je název „hanebník“ poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát, jsou věru nespravedliví!} (49:11)

Tyto neřesti vedou k nejrůznějším druhům pomstychtivého jednání. Alláhův posel ( s) byl dotázán: „Proroku Alláhův, jaký je nejlepší člověk?“ Alláhův posel ( s) řekl: „Každý srdečný člověk a každý věrný člověk.“ Společníci se otázali: „Proroku Alláhův, známe věrného člověka, ale jaký je srdečný člověk?“ Alláhův posel ( s) řekl: „Je to zbožný, čistý člověk, nehřeší, neutlačuje a neporušuje práva druhých, člověk, v jehož srdci není nenávist a závist vůči druhým.“ (at- Tirmídhí)

Alláhův posel ( s) vysvětlil následky závisti na tomto příkladu: „Závist a žárlivost pohlcují dobré skutky jako oheň pohlcuje dřevo.“ (Abú Dawúd)

Alláhův posel ( s) řekl: „Neignorujte se navzájem, neobracejte se k sobě zády, nepociťujte k sobě navzájem nenávist, nezáviďte si. Všichni byste měli být služebníky Alláhovými jako bratři. Muslim nesmí svého muslimského bratra ignorovat více než tři (dny).“ (Buchárí a Muslim)

Podle jiné verze výroku řekl: „Muslimovi není dovoleno nemluvit se svým muslimským bratrem po více než tři noci; když se potkají, každý se obrátí jiným směrem a navzájem se vyhýbají. Lepší z nich dvou je ten, kdo druhého pozdraví jako první.“

Alláhův posel ( s) řekl: „Klejícím lidem nebude v soudný den dovoleno být svědky či přímluvci.“ (Muslim)

Islám zakazuje proklínat i nepřátele a muslimům doporučuje za takové lidi se modlit, aby se jim dostalo správného vedení. Vychází to z odpovědi Alláhova posla ( s) na tuto otázku: „Proroku Alláhův, neměl by ses modlit proti pohanům a modlářům?“ On odpověděl: „Byl jsem poslán pouze jako milosrdenství a nebyl jsem poslán, abych ostatní proklínal.“ (Muslim)

Podle islámu majetek lidem Alláh pouze svěřil na určenou dobu jejich života, aby ho moudře užívali a vynakládali v souladu Alláhovými příkazy: na živobytí a životní potřeby, na dobročinnost a ke konání dobrých skutků. Alláhův posel ( s) řekl: „Zrádný a lakomý člověk, který se neustále chvástá svými dary a pomocí chudým a nuzným, nikdy nevstoupí do ráje.“ (at-Tirmídhí)

Alláhův posel ( s) varoval před ničivými následky pro společnost, ve které se lakota stane běžným postojem. Řekl: „Vyvarujte se útlaku. Útlak je temnotou v soudný den. Vyvarujte se chamtivosti a lakoty, protože to zničilo lidi před vámi. Chamtivost a lakota je přivedla k prolévání krve jejich vlastních lidí a k povolování zakázaného.“ (Muslim)

Alláh muslimům přikázal vyvarovat se marnotratnosti: {Jezte a pijte, avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty, kdož přehánějí!} (7:31)

{A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží jdoucímu, však nerozhazuj rozhazováním, vždyť marnotratní jsou bratři satanovi a satan byl vůči Pánu svému nevděčný.} (17:26-27)

Alláhův posel ( s) řekl: „Všemocný Alláh vám zakazuje být neposlušní vůči vašim matkám, odmítat dávat chudým a nuzným v Alláhově věci, žádat lidi o almužnu, pokud ji skutečně nepotřebujete, a pohřbívat dívky zaživa. Alláhovi se u vás také nelíbí, když klevetíte, když často žádáte lidi, aby vám dávali, a když pošetile rozhazujete peníze.“ (Buchárí a Muslim)

Všemocný Alláh říká: {Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Boha za to, že správně vás vede – snad budete vděční!} (2:185)

Alláhův posel ( s) řekl: „Přinášejte dobré zprávy a neodrazujte. Usnadňujte lidem život a nedělejte jim ho těžký a nesnesitelný.“ (Buchárí a Muslim)

„Vyvarujte se překračování mezí v náboženství. Lidé před vámi byli zničeni kvůli přehánění v náboženství.“ (an-Nasá'í, Ibn Mádža, Ibn Chuzajma a al- Hákim)

Všemocný Alláh řekl: {Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače! Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů.} (31:18-19)

„Člověk, jenž má v srdci namyšlenost váhy zrnka prachu, nevstoupí do ráje.“ Jeden ze společníků se zeptal: „Proroku Alláhův, a když někdo z nás rád nosí dobré oblečení a dobré boty?“ Alláhův posel ( s) řekl: „Namyšlenost je popírání pravdy a pohrdání ostatními.“ (Muslim)

„Alláh v soudný den nepohlédne na toho, kdo za sebou namyšleně vleče svůj oděv.“ (Buchárí a Muslim)

Všemocný Alláh říká: {Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni.} (3:103)

Islám také zakazuje veškeré podezřívání a špatné myšlenky o ostatních. Všemocný Alláh říká: {Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně! Což si někdo z vás přeje jíst maso bratra svého mrtvého – vždyť by vám to bylo odporné! Buďte bohabojní, neboť Bůh věru je blahovolný ke kajícníku a slitovný.} (49:12)

Alláhův posel ( s) řekl: „Vyhýbejte se podezírání, protože podezírání je nejfalešnější řečí, kterou lze kdy vést.“ (Buchárí)

Všemocný Alláh řekl: {Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili.} (49:6)

Muslim se musí ve vzteku vždy ovládat. Všemocný Alláh říká: {A pro ty, kdož velkým hříchům a neřestem se vyhýbají, a když rozhněváni jsou, odpouštějí.} (42:37)

Alláhův posel ( s) řekl: „Silný člověk není zápasník, ale silný člověk je ten, kdo se ovládá ve vzteku.“ (Buchárí a Muslim)

„Věřícím není člověk, který útočí na charakter druhých, proklíná, mluví sprostě a ve své řeči s ostatními je nepříjemný.“ (at-Tirmídhí)

Jeden muž žádal Proroka ( s) o radu o ten mu řekl: „Neměj vztek.“ Ten muž to několikrát opakoval a Prorok ( s) mu vždy odpověděl: „Neměj vztek.“ (Buchárí)

Alláhův posel ( s) řekl: „Neprojevujte žádnou radost nad neštěstím svého bratra. Alláh k němu bude milosrdný a vás postihne těžkostmi.“ (at-Tirmídhí)

Alláhův posel ( s) řekl: „Jedním ze znaků dobrého muslima je, že nechává být, co se ho netýká.“ (at-Tirmídhí)

Zákony vycházejí z Koránu a sunny, takže v islámu je jediným zákonodárcem Alláh. Úkol právo vykládat spravedlivě ho uplatňovat ve všech jednotlivých případech je svěřen soudci. Pokud soudí nespravedlivě, zradil posvátný závazek. Moudrý Alláh říká: {Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co seslal Bůh, jsou nevěřící.} (5:44)

Toto potvrzuje také výrok Alláhova posla ( s): „Soudci jsou tři, dva z nichž obývají pekelný oheň a jeden je v ráji. Soudce, který zná pravdu a soudí podle ní, bude v ráji. Soudce, který zná pravdu, ale úmyslně se od ní odchýlí, bude v pekle. Soudce, který vynáší rozsudky, aniž by měl patřičné znalosti, bude v pekle.“ Jeden ze společníků se zeptal: „Jaký je hřích soudce, který neznal pravdu a skutečnosti případu?“ Alláhův posel ( s) řekl: „Jeho hřích je, že by neměl působit jako soudce, dokud nebude znalý.“ (al-Hákim)

Islám zakazuje jakékoliv špehování, jak říká Alláh: “{Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně!} (49:12)

Alláhův posel ( s) řekl: „Člověku naslouchajícímu rozhovoru druhých, kteří si to nepřejí, bude v soudný den do uší nalito roztavené olovo.“ (Buchárí)

Klevetění ničí přátelské vztahy mezi lidmi, vzbuzuje vzájemné nepřátelství a nenávist a ve společnosti mohou v důsledku šíření fám propuknout zmatky, což podle islámu nelze dopustit. Všemocný Alláh říká: {Neposlouchej žádného křivopřísežníka hnusného, klevetníka s pomluvami obcházejícího.} (68:10-11)

Alláhův posel ( s) řekl: „Pomlouvači nebude dovoleno vstoupit do ráje.“ (Buchárí a Muslim)

Cílem islámu je ustavit soudržnou společnost s pevnými bratrskými vztahy. Všemocný Alláh řekl: {Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační.} (4:36)

Alláhův posel ( s) řekl: „Při Alláhu, nestane se věřícím; při Alláhu, nestane se věřícím; při Alláhu, nestane se věřícím.“ Společníci se zeptali: „Proroku Alláhův, kdo je ten člověk?“ Alláhův posel ( s) odpověděl: „Ten, jehož soused není v bezpečí před jeho újmou a zlem.“ (Buchárí a Muslim)