Závěr
Islám klade základy pro budování přátelských vztahů mezi lidmi na zásadě respektování zájmů všech zúčastněných stran. Islám přeje dobro všem bez ohledu na barvu pleti, vyznání, místo původu či národnost. Jeho pravidla a zásady podporují univerzální hodnoty poctivosti, laskavosti a spravedlivosti. Muslimové mají přikázáno milovat pro Alláhovu věc a nenávidět pro Alláhovu věc a nikdy pro žádný jiný zájem, světské touhy či rozmary. Člověk miluje či nenávidí druhého člověka ne kvůli tomu člověku samotnému, ale miluje dobro a nenávidí zlo, které se projevuje v jeho chování. Všemocný Alláh říká: {Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!} (7:199)
Islám všechny muslimy učí pokojnosti, odpouštění, trpělivosti a laskavosti a všemi prostředky usiluje o ustavení sociální spravedlnosti ve společnosti a ochranu práv všech občanů muslimského státu. Do svého sociálního systému zahrnuje všechny občany bez rozdílu. Islám muslimy vyzývá k prokazování dobra druhým, aniž by za to od nich cokoliv očekávali, místo toho usilují o odměnu od Alláha, jejich štědrého Pána. Islám muslimy učí respektovat a ctít Boží příkazy a nařízení, aby se tak každému členovi společnosti dostalo pocitu míru a bezpečí, vyjma těch, kteří si kvůli své kriminální činnosti zaslouží spravedlivé potrestání za své přečiny. Islám muslimy učí obětavosti a měli by druhým přát to, co si přejí sami pro sebe, ku prospěchu celé společnosti: staří by měli být laskaví k mladým; mladí by měli být milosrdní, uctiví a ochotní pomáhat starým; bohatí by měli být štědří k chudým a všichni by se měli snažit pomáhat potřebným. Islám usiluje o vytvoření příkladné společnosti, ve které je naplněn výrok Alláhova posla ( y): „Příklad věřících v jejich vzájemné lásce a náklonnosti je jako orgány v jednom těle. Pokud jeden orgán onemocní, zbytek těla zachvátí horečka a je tím zasažen.“ (2:257)
Doufáme, že tato publikace pomůže hledačům pravdy, kteří se snaží dosáhnout blaženosti v ráji, hledačům skutečné spásy před pekelným ohněm a jeho věčnými a ponižujícími mukami.
Všichni víme, že nevyhnutelným osudem každé živé bytosti je smrt. Zásadní otázkou však je, co nastane po smrti. Muslimové stejně jako všichni věřící v Boží písma věří ve zmrtvýchvstání a ve spravedlivou odměnu či trest v trvalém životě onoho světa, buď v blaženosti ráje nebo v plamenech pekelného ohně. Ti, kdo upřímně přijali islám, se zajisté dali bezpečnou cestou vedoucí k posmrtnému štěstí a blaženosti. A ti, kdo se v pozemském životě dopouštějí neospravedlnitelného zla vůči nevinným lidem, za to budou potrestáni. Když se však člověk dopustí neposlušnosti vůči Alláhovým přikázáním, vše záleží čistě na Alláhově vůli a milosrdenství. Pokud si přeje hříšníka ze Své spravedlnosti potrestat, nebude mít žádného přímluvce, pokud to Alláh nedovolí. A pokud si Alláh přeje takovému hříšníkovi odpustit, učiní tak ze Svého milosrdenství a štědrosti.
O těch, kdo se od islámu odvrátí a jako nemuslimové zemřou, věříme, že navěky zůstanou v pekelném
ohni. Všichni rozumní a přemýšliví lidé by měli usilovat o spásu své duše konáním dobrých skutků
a skrze Alláhovo milosrdenství. Každý člověk by měl hledat správnou a přímou cestu vedoucí do
ráje, tedy Alláhovu cestu, cestu islámu – plného podřízení se Alláhovi. Toto je cesta k věčné
blaženosti. Všemocný Alláh říká o nepřátelích šířících falešné zvěsti proti islámu:
{Rádi by sfoukli světlo Boží ústy svými, avšak Bůh učiní světlo Své dokonalým, i když se to protiví
nevěřícím.}
(61:8)
A Alláhův posel ( y) řekl: „Při Tom, v jehož ruce je Muhammadova duše! Žádný příslušník tohoto národa, žádný žid či křesťan, který o mně uslyší a neuvěří v to, s čím jsem byl poslán, neskončí jinak než jako obyvatel ohně.“ (Muslim)